Ahoj
kamarádi, kamarádky, náhodní návštěvníci stránek!
Moji blízcí kamarádi mi říkají Barry (čti Bery), je mi 52 let a patřím mezi zakládající členy T.O.Černý delfín. V následujících větách se Vás pokusím zasvětit letmo do historie naší T.O., která jí v pravém slova smyslu ani není, ale to jistě pochopíte .
V létě roku 1970 sešla se parta několika kluků, aby po vzoru legendárních Rychlých šípů založila podobný chlapecký klub. Normalizace ještě nebyla v plném proudu, vycházely Foglarovy (Jestřábovy) knihy plné dobrodružství, odvahy, poznání,čestnosti....Svěží duch poctivého kamarádství ovlivňoval nejen poválečnou generaci Junáků, ale zapůsobil i na nás. Zařídili jsme si v Horce na půdě jednoho domu klubovnu-jejíž zařízení je stále nepřehlédnutelné-a odtud jsme vyráželi do neprozkoumaných okolních lesů. Při jedné výpravě dorazili jsme prvně na místa nedaleko Vrbatova Kostelce, který si nás získal svojí nevšední romantikou. Údolím se klikatil v kamenitém korytě potůček, vůkol spousty větších i menších balvanů, skal a skalek. Vše stínily koruny lesních velikánů,ohromných smrků. Báli jsme se otevřeně rozdělat oheň a tak naše první tábořiště bylo ukryto nedaleko strážního domku, pod tratí. Jednalo se o plácek snad 4x4 metry, avšak ukrytý ze čtyř stran mezi skalami a železnicí.Odtud byl výhled dolů do údolí a když se ještě vylezlo na mohutnou borovici, vše bylo takřka dokonale zrakem obsažené. Nás ale lákala blízkost potoka Žejbro a tak jsme se usadili dole, asi 4Om od současného delfína proti proudu. Zbytky toho tábořiště jsou ještě patrné a je prý jednou za rok ještě navštěvováno jakousi matkou s dcerou. O ní víme jen to, že na ona místa kdysi jezdila a nyní se vrací za vzpomínkami...že by nějaká naše bývalá kamarádka? Jednou ale i ono místo bylo obsazeno a my si udělali oheň na současném místě. Na velikém balvanu jsme objevili v mechu nápis „Mick a Jack“. Později jsme tam vytesali svoje nepovedené „Černý delfín“ a skautskou lilii. Do krabička a igelitu jsme vložili zakládací listinu a zakopali pod ohniště. Tato se bohužel nedochovala. Jenže jak běžel čas, starší Luboš i mladší Hubert si našli svoje jiné zájmy a my zůstali ve třech: Barry, Patris a Ringo. Postavili jsme nedaleko menší přístřešek, upravili okolí, vztyčili totem, kůl „návštěv“. Okolo ohniště jsme vyrobili levička a sedadla, časem přibylo i šerifské křeslo, lávka přes řeku. Upravili jsme pramen vody, pěšinky..Časem se k nám přidal-mimo jiné- Lumík, Pepiho muž, Hubert, Míra, Lenka+Lenka, Mirka, Alena, Milan aj. Na Delfínu přibyl i sroubek nahoře u trati, který však z neznámých důvodů shořel.
Léta běžela, my se scházeli na osadičce v různých sestavách Pořádali jsme za rok několik ohňů, kam jsme zvali kamarády. Pozvánky nám tajně tiskl Lumíkův otec a Bohužel se zachovalz jen dva originály. Ani obě kroniky nejsou k dispozici a jen se dohadujeme, že zůstali u Pepiho muže. Pravidelně byl oheň o sobotě nejblíže 21.březnu, 30.dubnu, 28.říjnu a 17.listopadu. Výroční oheň býval koncem prázdnin a několikrát jsme se sešli i přes léto. Z dalších kamarádů a kamarádek mohu jmenovat holky ze Skaly, kluky z Hlinska a zvláště kamaráda Krávu Kida, Sochora z Chrudimi, Borka, Tudora, Milana Němce, Pavouka, Božku, Rumcajze, Hofiho, legendu Pedra a jiné. Bohužel již nikdy na osadu nepřijdou kamarádi Tudor a Borek, co jsou již na svém věčném vandru. Čest jejich památce.
O zábavu se staraly kytarové legendy Lumík a Patris, nezapomenutelná byla Pedrova harmonika. Přepilo se něco piva od dvorního dodavatele Ludvu Pauluse, event.ze Skaly.Přesto nedošlo k žádnému úraz či většímu průšvihu, i když mnoho z nás spadlo do řeky a muselo se sušit. Hrály se různé legrační hry u táboráku a dokonce celodenní trojutkání Delfíni-kamarádi-Hlinsko Několikrát nám svítil barevné lampionky, vydlabané dýně či pochodně.
Soumrak Bohů počal nastávat, když se nám kamarádky počaly vdávat a kamarádi jeden po druhém odcházeli do služeb vlasti.Ani potom však definitivně neuhasl plamen trampingu na osadičce. Začalo sem jezdit více opravdových trampů a přátel. Naše sešlost se přejmenovala na Klub přátel Černého delfína a následně na T.O.černý delfín. Na návštěvy sem jezdili kamarádi až z Mariánských Lázní, Lovosic, Ústí nad Labem, Pardubic, H.Brodu....Často jsme vzpomínali na naše každoroční velké vandry. Např do Českého ráje, podle Sázavy, na Vysočinu...Poznali jsme spoustu kamarádů a zajímavých lidí. Od herce Štěpánka v hospodě U grobiána až po Tuharinova, svérázného podivína. Ale o tom nechci psát.Fakt je, že přestože se osadička udržovala uklizená, zařízení ohlodal zub času a na místě nezůstalo skoro nic, kromě ohniště. Tam třeba Barry trávívá Štědrodenní odpolední chvilku a vzpomíná..
Nutno dodat, že prapůvodním místem táboření bylo místo pod Bílou skálou(asi 1500m po toku Žejbra),kde říčka tvoří druhý ostrůvek v tomto údolí, a kam chodila ještě klučičí parta a několik dívek ze Skaly až do roku 1970..
Po několika jalových letech sešli se v horecké hospodě U kapličky opět u kytary delfíni v pozměněné sestavě. Přibyl ještě kytarista Jelen, Pavel, Ivča a Míra. Rozhodlo se obnovit tradici ohňů. Avšak na místo námi fakticky opuštěné jezdí již kamarádi z Pardubic T.O.Pod smrkem-Delfín. Jde o mladší generaci a snad i naše následovníky. S nimi jsme navázali přátelský kontakt a s jejich svolením užíváme my, pardové,jimi již obnovené zázemí (srub, ohniště, toalety na Račím ostrově ,lávku atd). Scházeli jsme se na Country večerech v horecké hospodě. Někteří z nás obnovili partnerské vztahy s druhým pohlavím a setkání již nejsou pravidelná.
Osada T.O.Černý delfín se nachází mezi dvěma legendárními místy potlachů. Jedním z nich je blízké místo T.O.Ontário a druhé T.O.Tulák California U vany, asi 2km po proudu řeky. Údolím vede modrá turistická značka z Chrasti nádraží na Kostelec, Košumberk a dále.. Podskalou prochází zelená značka ku Smrčku, Žumberku... nedaleko je i cyklostezka č.4122, kostelík na Podskale, penzion California aj. Nyní tudy vede i naučná stezka chrastecka.
Samotný název "osadička" (nebo také "na Delfínu" je místopisně odvozena a rozumíme tím část území na levém břehu Žejbra. Nepřisvojujeme si právo na konkrétní místo či drobné stavby v tomto prostoru postavené.Osadička je zastíněna ohromnými smrky ztepilými, majícími obvod i přes 4m. Jeden smrk je chráněným stromem a je v údolí blíže Kostelci. Chráněné je též místo výskytu mloka skvrnitého na Podskale (též čolka obecného). Sama vesnice Skale je na svahu, resp. Na asi 40m vysoké opuková stěně, do které se zařezává říčka Žejbro. Ve skalách je též jeskyně vzniklá pukáním skal.. Kousek po proudy je místo zvané Bílá skále-dle barvy opuka. Oproti tomu Černá skále, kde je osadička, je obklopena tmavou vyvřelou horninou. U Vrbatova Kostelce nalezneme též pískovcové skály a výlezy. Svědčí to o pestré geologické minulosti území.Nejen trampské...
PS:Nutno dodat, že místo je nyní intenzivně využíváno i T.O.Pod smrkem, které zde provedlo stavbu nového srubu, kadibudky,lávky,upravilo nově místo okolo původně kuchyňského ohně :-)
Zdraví AHOJ Barry tranid (=TRAmp na Invalidním Důchodě)
:-)))
Dodatek: po mnoha letech se u Patrise nalezli dvě kroniky, bohužel chybí stále ta nejstarší. Z těch novějších jsou i přetisky zde a byť není druhá kronika úplná, je nyní zapůjčena, i s tou třetí, kamarádům z TO Pod smrkem 
